Rybí encyklopedie – kapr obecný

Kapr obecný (Cyprinus carpio)

V našem článkovém seriálu jsme se již seznámili s pozoruhodnými rybami našich vod. Příkladem mohu zmínit tajemné úhoře, obrovské sumce nebo vychytralé tlouště. Doteď jsme se však nesetkali s naší nejběžnější a nejoblíbenější rybou, kaprem. Lovem kaprů se zabývá mnoho rybářů a celkově mi to občas připadá jako byznys. Dokonce vznikla samostatná rybářská disciplína, která se věnuje přímo této rybě a žádné jiné. Tou se však dneska zabývat nebudeme, jelikož já sám takto nechytám a ani neplánuji nějakou změnu. Všechny ty obrovské koule boilie, bivaky, elektronické hlásiče a obrovská „prasata“ s vyvalenými břichy mi prostě nic neříkají. Chtěl bych kapra považovat za další rybí druh, o jehož lovu něco napíšu.

Stavba těla: Podle kapra obecného vznikla skupina tzv. kaprovitých ryb, kam patří skoro všechny všežravé ryby našich vod. Náš kapřík se ještě řadí do čeledi Máloostních. Kapři mají také mnoho podob, hlavními jsou však tzv. šupináč a lysec. Šupináči jsou běžnější, lysec (na obrázku) má zdánlivě „lysou“ kůži bez šupin (opravdu však jenom zdánlivě). O lyscích se také říká, že jsou bojovnější než šupináči a mají na sobě více slizu. U první teorie úplně nevím, protože mně osobně připadalo, že obě formy bojují přibližně stejně. Ovšem potvrdit mohu to, že lysec je opravdu více kluzký. Kapři mají poměrně zavalité a tlusté tělo nahnědlé až sytě bronzové barvy. Někteří mohou být i úplně černí. Rybáři si občas spletou kapra obecného s karasem stříbřitým, blízkým příbuzným. Kapr má ovšem dva vousky u pusy, kdežto karas je takový holobrádek. Dalším rozlišovacím znakem může být i to, že karas má hřbetní ploutev více zakulacenou, kdežto kapr se může pyšnit spíše špičatou hřbetní ploutví (kolikrát se tato ploutev zamotala do podběráku a zabralo hodně sil ji vymotat). Kapr má silnou ocasní ploutev, díky které se pokaždé stává obstojným protivníkem.

Způsob života: Kapr obecný je dnes hojně rozšířeným druhem, který můžeme nalézt prakticky všude. Dokáže přežít v zapomenutých tůňkách a potocích, ovšem vyskytuje se i v obrovských řekách a ještě větších přehradách. Kapr se však jednoznačně stal symbolem rybníků, jejichž budování má na našem území historickou tradici. Kapři se chovali již za Karla IV., jenž moc dobře věděl, jak jsou rybníky důležité pro krajinu. Největší rozmach však naše rybníkářství zažilo za dob Jakuba Krčína a rodu Rožmberků. Výsledkem může být Třeboňsko, které je doslova napěchované rybníky všech velikostí. Všude se chovali kapři a jiné ryby pro následnou konzumaci. Vrátím se ovšem k samotnému životu kapra, o němž jsme si řekli, že žije snad všude, hlavně ve stojatých vodách. Ovšem ani řeky nemusí být pro lov kaprů úplně marné. Na některé (např. Labe) se jezdí chytat kapři cíleně. Na řece Sázavě jich žije rovněž nemálo, ale většinou se chytí při lovu ostatních ryb. To je pak radosti, když vám po podoustvích a cejncích ohne špičku pořádný kapr. I ten nejmenší kapřík vzdoruje udatně a člověk na tyto chvíle rád vzpomíná. O říčních kaprech se navíc říká, že bojují mnohem více než jejich bratři ze stojatých vod. Takoví „říčňáci“ jsou také mnohem protáhlejší. Na kapra občas hází stín jeho nadměrná hojnost v některých revírech, kde vytlačuje ostatní (původní) druhy ryb. Nejvíce je to vidět na malých potocích a říčkách, kde normálně žijí pstruzi, tloušti, menší štiky, parmy a další druhy. Pro zatraktivnění onoho revíru jsou zde vysazeny hromady kaprů, kteří v průběhu času vytlačí ostatní ryby. Rybáři pak kapry vyloví a ponechají si je. Z dříve klidných a živých vod se stávají tichá místa bez ryb. Naštěstí žádné konkrétní revíry, kde by se toto dělo, neznám, ale již jsem o tom několikrát četl. I přes tyto všechny věci považuji kapra za krásnou rybu, kterou chytám (jako všechny ostatní) velice rád.

Jak ho dostat na háček: Pokud chytáte někde na stojaté vodě, není těžké chytit kapra jakékoliv velikosti. Pokud však chcete natrefit na větší rybu, musíte se lovu hodně věnovat (nebo mít štěstí). Já sám jsem nikdy kapra nad šedesát centimetrů nechytil, takže by nebylo dobré psát o lovu velkých kaprů, když o tom moc nevím. Stejně bych se dříve nebo později dostal ke kaprařině a to rozhodně nechci.

Položená: Doporučuji jednoznačně silnější pruty, jelikož kapr je prostě bojovník. Můžou se použít kratší kaprové pruty okolo tří metrů nebo feederové pruty typu medium či heavy. Na stojatých vodách můžeme kapry najít prakticky všude, ovšem nejvíce se zdržují u překážek, jelikož tam mají pocit bezpečí. Důvodem může být i to, že po zaseknutí se rozjedou právě do jedné z nich a rybář má „po ptákách.“ Na řekách to může být složitější, jelikož říční kapři jsou ohromní cestovatelé a migrují za potravou. Proto se nedá jednoznačně říct, kde zrovna budou, protože je na onom místě můžete chytat dva dny, ale pak se po nich na měsíc slehne zem. Na tekoucích vodách se musí kapři prostě hledat, ovšem pokud máte takových míst hodně, můžete si být skoro jistí, že na některém z nich ti kapři budou. Nad nástrahou nemusíte nijak zvlášť dumat, protože kapr sežere prakticky všechno, na co přijde. Rybářům vždy fungovala kukuřice, žížaly, masní červi, pečivo, brambory, pelety, boilie a další nástrahy. Prostě máte z čeho vybírat. Co se týče krmné směsi, je vždy lepší ryby nějak povzbudit a přilákat. Vyrábí se speciální kaprové směsi, ale použít se dá prakticky jakákoliv. Kapra můžeme lovit klasickou položenou, feederem nebo tzv. method feederem, což je taková podkategorie feederu. Rybář má ploché krmítko, do kterého pomocí speciální formičky dostane směs (pro tuto techniku se vyrábí i tzv. method mixy). Nástrahu může umístit přímo do krmítka, nebo ji nechá normálně mimo něj. Povinností je však krátký návazec kolem deseti centimetrů, na řekách se silným proudem může být i delší. Hlavní silou této metody je, že díky krátkému návazci a krmítku (kolem třiceti gramů) se ryba zasekne prakticky sama. Method feeder se dá aplikovat i na řekách, ale já s tím žádný extra úspěch neměl. Hlavním lovištěm jsou tedy stojaté vody, kde se tato technika zaměřuje hlavně na lov kaprů.

Plavaná: Lov se splávkem se praktikuje spíše na stojatých vodách, kde je mnohem jednodušší udržet splávek na místě. Na podzim a v zimě se kapři drží u dna, tudíž by měla být nastavena hloubka tak, aby se nástraha dotýkala dna. Naopak na jaře a v létě se kapři ukazují i střídavě u hladiny. To je pak můžeme chytat v jakékoliv části vodního sloupce. Když panuje úmorné vedro a ryby pomalu plavou na hladině, je ten nejlepší čas přejít ze splávku k tzv. mlaskačce..

Mlaskačka: Touto metodou se dá chytat prakticky jenom za teplých dní, kdy se ryby ukazují na hladině. Samotný lov je velmi jednoduchý, ale zažijete při něm mnoho zábavy a adrenalinu. Stačí prut, vlasec, háček a nějaká plovoucí nástraha (nejlépe pečivo). Pokud chcete nástrahu nahodit trochu dál, kde se mohou vyskytovat i větší ryby, namočte ji na zlomek sekundy do vody. Doletí tak dál. Na této technice je asi nejkrásnější samotný záběr, kdy kapr (ale klidně i amur, ti se taky na mlaskačku chytají) pomalu přijede k nástraze, zvedne se k ní, otevře pusu a mlaskne. Pak stačí jen napnout vlasec a zaseknout.

Záběr kapra je jasný a nekompromisní. Dokonce mi připadá, že na stojatých vodách se projevuje ještě o něco víc než na řekách. Při lovu na vodním toku mi mnohem razantnější záběry udělají např. plotice či podoustve. Pak přijde sice jasný, ale nikoliv extra razantní záběr, jenž zaseknu a očekávám škubání plotičky, když se najednou ryba rozjede a já ji nemohu zastavit. Říční kapři jsou prostě bojovníci. Na stojaté vodě si občas musíte dávat pozor, aby vám kapr nestrhl prut do vody. Čihátko se přišpendlí k prutu, špička se ohne a brzda rozječí, nebo splávek rychle zajede pod hladinu a vlasec se napíná. Na některé kapří záběry mile rád vzpomínám. Samotný boj je prakticky vždy velmi napínavý. Kapr není trouba, po záseku se tedy snaží rychle najít úkryt (vázku), kde by se háčku zbavil. Pokud se mu to nepodaří, začíná přetahovaná. Ryba krouží a občas vyrazí tak moc, že má rybář prut najednou u hladiny. Zdánlivý konec souboje nastává ve chvíli, kdy si ryba „lokne“ vzduchu. Pak se většinou podvolí a nechá se táhnout do podběráku. Nemyslete však, že po kapřím loknutí máte vyhráno. Hodně ryb totiž vyráží ve chvíli, kdy se je rybář snaží podebrat. Na krátkém vlasci a velkém odporu se často stane, že se ryba utrhne nebo vyháčkuje. Kapr obecný není na revírech ČRS hájen v žádném období, proto je teoreticky můžeme chytat pořád. Jeho zákonná míra je 40 centimetrů.

Zajímavost: Kapři jsou taková vodní prasátka, protože sežerou prakticky všechno. Kolikrát se stalo, že kapřík zabral na rybičku nebo na woblera. Dokonce je možné chytat kapry cíleně (kromě pasivních technik) muškařením a přívlačí. Musí se však použít menší nástraha, kterou je nutné pomalu vést. Kapři se například chytají na drobné strýmry.

Jan Čáp

Jmenuji se Jan Čáp a píšu tyto webové stránky. Většina článku se bude týkat rybaření a všeho kolem něj, jelikož je to můj největší koníček. Budu se tu však kromě toho zabývat i aktuálními tématy, záhadami, historickými událostmi atd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.