Povídka Bobkového listu – O akrobatovi , co skákal z katedrály sv. Víta , část 1.

upozornění bobkového listu : Povídky jsou většinou vymyšlené příběhy nějakými lidmi , nebo spisovatelem. Tuhle povídku si vymyslel spisovatel a zpravodaj Bobkového listu.

datum : 25. září 1412 , 11 : 45 hodin večer

povídka : Temná noc z 25. září na 26. září spadla i na Prahu. Všichni lidé spí , kočky spí , psi spí a krysy by už také rády usnuly. V domku jednoho kováře na Staroměstském náměstí se však ještě svítí. Kovář Alexandr dokovává poslední zbroj pro pána , co si ji objednal. Měl by přijít o půlnoci. “ Divný pán „, pomyslel si Alexandr ,“chodí si pro výrobky o půlnoci , takové podivíny jsem ještě neviděl“. V tom odbila půlnoc na hodinách Týnského chrámu. Dveře zaskřípaly a začali se otevírat. Do světnice vstoupil muž , od hlavy až k patě zahalený v hábitu. “ Vy jste chtěl tu zbroj ?“  zeptal se Alexandr. „Ano“, řekl muž. Kovář mu zbroj dal. muž si ji na sebe hned nasadil. Cítil se v ní dobře.“ Za to co jsi udělal“, řekl muž ,“dostaneš ode mne vše , co si budeš přát. Stačí podepsat tuto listinu“, a ukázal kovářovi dlouhou listinu. „Podepiš se“ , řekl muž. Kovář však neměl čím. Byl chudý a neměl ve svém domě ani ptačí brko. Muž ho viděl , jak prohledává všechny truhly a vytáhl z kabátu dlouhé husí brko. „A co inkoust ?“ zeptal se Alexandr. Viděl však zase muže prohledávat svůj kabát , ale inkoust nenašel. „Podepiš se krví“, řekl muž ,“krev je jako inkoust , akorát je rudá“, řekl a píchl kováře přímo do prstu ptačím brkem. „Au“, vykřikl kovář a kapka krve z jeho prstu mu spadla přímo na listinu. Alexandr se to tedy rozhodl podepsat. Začal psát , ale uprostřed psaní se koukl na muže před ním. Viděl muže jak se trochu šklebí a uviděl trochu jeho obličej. Ale co to ? Alex vidí dva výrůstky na mužově obličeji. Že by rohy ? „Dělej“, řekl muž. Kovář to podepsal a muž zmizel i s tou listinou. Zaburácel hrom a v dáli se objevil blesk. Ve světnici zase bylo ticho. Kovář šel na kutě. Ráno se probudil. Šel se kouknout do světnice. Koukne se na místo , kde včera stál ten podivný muž. Vidí tam se lesknout zlaté boty. Hned si je obul.“ Jak se tu mohly ocitnout ?“ řekl ,“ty mi sem asi dal ten muž ze včerejška. Když už tady jsou  tak si s nimi zaběhám“. Vyšel ven a začal běhat. Cestou si zpíval starou písničku kovářů „Jedno kladivo a jedny kleště dokáží vše“. Trochu si chtěl i povyskočit podle rytmu , ale když skočil , vyletěl do vzduchu.“Panebože“, řekl a myslel si že se pádem zabije. Spadl a začal řvát. Nic se mu však nestalo. „Ty boty jsou nějaké kouzelné“, řekl a koukl se na ně. Na botách našel nápis “ Do 26. září 1413″.“ Co to má znamenat ?“ divil se Alex.

KONEC 1. ČÁSTI