povídka Bobkového listu – O akrobatovi , co skákal z katedrály sv. Víta část 2

Divil se kovář Alexandr , co to je za boty. Byl zaujatý natolik , že se vrátil domů do kovárny a začal přemýšlet. “ Mohl bych těch kouzelných bot využít. Mohl bych třeba skákat z vysokých staveb k zábavě diváků a vydělal bych si velké jmění“. Co řekl , to taky udělal. Vyšel z kovárny ven a zamířil na kopec Petřín , aby se rozhlédl po Praze na nejvyšší stavbu , co v Praze je. Vyšel na kopec a hned uviděl čnít dvě věže z katedrály sv. Víta na Pražském hradě (v té době byly nejvyšší místa v Praze věže katedrály sv. Víta. Žižkovský vysílač v té době ještě nebyl). „To je ono“, řekl a hned tam zamířil. Stráž ho nechtěla pustit. dal jim však ještě nějaké peníze , co dostal od toho pána ze včerejška spolu s těmi botami. Stráž ho teda pustila. Alex hned vyskočil a už byl na jedné z věží katedrály sv. Víta. začal tedy skákat. Napřed se přece trochu bál , jestli to nebyla náhoda , co se mu ráno stalo. Náhoda to však nebyla. Po asi dvou hodinách si ho všiml kluk , co leštil šlechticům boty. Zrovna si vydělal nějaký ten groš a koukl se nahoru , proč slunce najednou tolik nesvítí. viděl nad sebou stín a lekl se natolik , že svrhl kýbl s vodou. Alexandr do toho kýblu však spadl. „Ty jsi ďábel“, řekl kluk. „Ne , nejsem“, odpověděl Alex. „Dostal jsem však nějaký kouzelný boty a řekl jsem si , že bych toho mohl využít“, řekl Alexandr a hned klukovi předvedl další číslo. Kluk koukal jako kdyby se podruhé narodil a hned strčil kovářovi do klobouku pracně vydělaný groš. „Díky „, řekl Alex. Kluk se na Alexandra koukal až do večera a to už se tam hromadily davy lidí a Alex měl plný klobouk peněz. Večer šel spát a ráno se opakovalo to samé. Takhle si vydělal na nový luxusní dům na Hradčanech , aby to měl k Pražskému hradu blíž. Potom začal i skákat ještě z vyšších budov. Ty boty však byly jako sedmimílové boty a kovář by s nimi oběhl celý svět během pár minut. Začal skákat i z pyramid v Egyptě , skákal z různých Indických vysokých chrámů a podobně. Jednou se mělo konat představení o půlnoci z 25. do 26. září roku 1413 , kdy měl Alexandr skákat z Týnského chrámu. Alexandr se připravil a pod velkým potleskem skočil dolů. Padal rychleji a rychleji. Na hodinách odbila asi v půlce jeho pádu půlnoc. Alex najednou uviděl , jak jeho boty přestaly zářit tou magickou moc. Co to ? Alexandr se řítil k zemi. Byl stále neklidnější až nakonec začal zmatkovat ve vzduchu. Davy si toho všimly , ale nemohly s tím dělat nic. Alex se křikem spadl na zem a najednou se zem i s ním propadla a vyšlehly z ní plameny a bylo slyšet zachechtání. Davy se hned koukaly do té díry. Byla tam však jenom tma. Později tu díru zahrabaly a o Alexandrovi se ani nemluvilo. Až teprve roku 2015 Čeští archeologové vykopali tu díru znova a našli v ní ty kouzelné boty. Dali je tedy do Národního muzea v Praze a lidé se na ně koukali. V noci z 25. na 26. září hlídač šel po muzeu a náhle uviděl boty ve skle jak se rozpalují a začínají zářit. Najednou před ním vybuchly a hlídače to omráčilo. Ráno ho odvezly do Motolské nemocnice a když přišel k vědomí tak mu řekli , že boty už v muzeu nejsou. Hlídač jenom k tomu řekl , že ty boty před ním vybuchly a on uslyšel zachechtání a uviděl ďábla jak stojí před ním. Víc si nepamatoval. A tak boty zůstaly i s Alexem někde v hlubinách země. Říká se , že se každých sto let země otevře a vydá své poklady včetně těch zlatých bot. Duch Alexandra zatím straší a skáče z věže Týnského chrámu.

KONEC

napsal:  

Honzík Čáp

  |   Další články

3 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.